Ateliér prostorové tvorby, který vznikl z Ateliéru nefigurativního sochařství, od počátku klade důraz na souvislosti, které prostorová díla definují, a prostředí, v němž vznikají. Jako příklad takovéhoto tvrzení poslouží projekty, do kterých vstupuje sociální aspekt. Studenti a studentky se například učí, jak pracovat s komunitou obyvatel místa, pro niž prostorovou realizaci vytvářejí. Přemýšlejí, jak správně analyzovat prostředí, v němž se má dílo realizovat, jak jednat s majiteli pozemku, jak získat pro svoji myšlenku lidi, kteří budou kolem díla každý den chodit. Učí se, že kromě volby tématu a materiálu je důležité brát v potaz i environmentální a sociální hledisko. Studenti a studentky se rovněž učí, že současná socha by neměla být chápána v tradičním slova smyslu. Socha může být nahlížena jako prostor, prostor v prostoru, instalace pro konkrétní místo, situaci, okamžik, může být sama konkrétním místem.

Studium v ateliéru je zaměřeno především na volnou tvorbu s důrazem na rozvíjení svobodného myšlení každého jedince. Studenti jsou vedeni k hledání důvodu svého tvoření v sobě samých, jsou nabádáni k zájmu o současné umělecké dění u nás i v zahraničí. Součástí výuky je i přirozené pochybování studentů a studentek jako nedílná součást hledání. Ateliér se snaží pro toto hledání vytvářet co nejlepší podmínky přesahující mnohokrát své možnosti formou vyhledávání spolupracujících sponzorů, nastavujíc tak jiné parametry tvůrčímu nasazení.

„Jednoduše a minimálními prostředky k nejistým výsledkům.“