Přestože internet je při nejrůznějších činnostech již neodmyslitelnou součástí našich životů, plnohodnotnou náhradou fyzické přítomnosti se nestane. Stejně jako internet vstupuje do našich životů, stávají se součástí tvorby studentek a studentů Ateliéru performance moderní nástroje jako video nebo digitální postprodukce. V hledáčku našeho zájmu však zůstává performance, jež pro nás představuje metodu sdílení emocionální zkušenosti. Přístupy k performance se ovšem mísí natolik, že se z ní stává otevřený umělecký žánr, který jde napříč jednotlivými médii. Ateliér performance je tak studiem současného umění, který dává svobodu v uvažování a v experimentování s novými přístupy.

Studenti a studentky mohou pracovat s předem daným scénářem, anebo zvolit intuitivní přístup a reagovat podle dané situace. Mohou sami na sebe vzít roli performerek a performerů, či se rozhodnout, že budou iniciátorkami a dirigenty, kteří řídí výstup realizovaný jinými lidmi. Výuku přizpůsobujeme individuálním potřebám, reagujeme na to, zda se sejde skupina, která již má za sebou nějakou uměleckou praxi, či zda zrovna převažují studující, kteří konkrétní postupy teprve hledají. Podle toho také vyučujeme a rozhodujeme se, zda budeme v daném semestru pracovat na společném tématu, či zda tuto volbu necháme na rozhodnutí studujících.

Proměny ateliéru zároveň umožňují kontinuálně pracovat na redefinici performance a zkoušet různé postupy, přičemž ty nosné ve výuce zůstávají. Mezi ně patří snaha poskytovat kritickou zpětnou vazbu či snaha uvést studentky a studenty co nejvíce do praxe. V ateliéru společně připravujeme výstavy a další umělecké projekty, při kterých si studující mohou vyzkoušet různé role od kurátorky přes architekta, grafického designéra až po mediátorku, jenž moderuje diskusi o daném projektu.

V ateliéru performance se zabýme tématy, jako je de-kolonialismus, segregace a rasismus, feminismus či otázkami genderu, diskutujeme o současné performance a současném umění obecně. Tyto diskuse vedeme asociativně na základě aktuálního zájmu studujících tak, aby jejich výstupy nebyly kopírováním již existujících přístupů, ale poučenými uměleckými díly. Výsledkem je ateliér, pro nějž je důležitý dialog.