Vyjednávání o nové francouzské vládě po překvapivém výsledku víkendových předčasných parlamentních voleb budou složitá a mohou teoreticky skončit i úřednickým kabinetem. V hlasování sice zvítězil levicový blok Nová lidová fronta, k většině má však daleko. Pokud bude chtít vládnout, musí se nějakým způsobem dohodnout s koalicí Společně prezidenta Emmanuela Macrona. V tuto chvíli ani není jasné, koho různorodý slepenec socialistů, zelených a radikálů navrhne na premiéra. Je přitom možné, že se tato aliance rychle rozklíží a Macronovi se podaří sestavit vládu s umírněnějšími levicovými stranami a například částí pravicových Republikánů.
Nová lidová fronta bude mít v Národním shromáždění 182 z 577 křesel, k většině by potřebovala 289. V pořadí druhá koalice Společně nakonec na základě taktizování po prvním kole získala 168 mandátů a až třetí Národní sdružení bude mít 143 poslanců. Při povolebních rozhovorech by mohlo být důležitých i 46 křesel, která připadla tradiční pravici – Republikánům.
„Vyhrál nejméně předvídatelný scénář,“ konstatovala podle Euronews Tara Varmová z amerického think-tanku Brookings Institution. Hlavní otázkou podle ní nyní je, zda se levice dokáže shodnout na premiérovi a jestli to prezident bude akceptovat.
Mélenchon je těžko průchodný
Francie má jen omezené zkušenosti se složitými povolebními vyjednáváními, a jejich start navíc komplikuje Macronův program. Prezident má být větší část pracovního týdne mimo Francii, ve Washingtonu na summitu NATO. Dosavadní premiér Gabriel Attal mu v pondělí ještě stihl přivézt do Elysejského paláce svou rezignaci, ale Macron ji odmítl s tím, že země potřebuje stabilitu.
Představitelé Nové lidové fronty médiím sdělili, že by jejich adept na premiéra měl být známý v příštích dnech. „Musíme být v pozici, abychom mohli tento týden předložit kandidaturu,“ řekl v televizním vysílání šéf socialistů Olivier Faure. Tvrdí, že levice musí Macrona „donutit“ k tomu, aby výsledky voleb přijal a umožnil jí sestavit vládu. Možností, kdo by ji mohl vést, je však podle socialisty mnoho. Pokud levice nedojde ke konsenzu, rozhodne o jménu hlasování, dodal.
Faure už ovšem zdůraznil, že radikál a zakladatel Nepodrobené Francie Jean-Luc Mélenchon k tomu nemá profil, protože je nejvíce kontroverzní postavou Nové lidové fronty. Mélenchon před kláním sliboval, že nebude o tento post usilovat pro sebe. Nepodrobená Francie ale získala v rámci levice nejvíce křesel a je pravděpodobné, že bude chtít premiérské křeslo buď pro něj, nebo pro jiného představitele strany.
Šanci mohou v současném rozložení sil vidět i socialisté, kteří jsou druhým nejsilnějším uskupením v levicovém táboře. Jedním z možných adeptů je tak samotný Faure. Spekuluje se však i o tom, že by se nakonec levice mohla přiklonit k nominaci někdejšího socialistického prezidenta Françoise Hollandea. Ten zatím možné premiérské angažmá hned po oznámení předběžných výsledků opatrně odmítal a hovořil pouze o tom, že by jako poslanec „mohl být užitečný při zajišťování ochrany zájmů Francie“.
Centristé připouštějí spolupráci
Další třecí plochou nejspíš bude otázka vyjednávání o spojenectví s Macronem, či aspoň o jeho podpoře pro menšinovou levicovou vládu. Mélenchon prozatím vyloučil jakoukoli dohodu s centristy a jeho strana odmítala novinářům vysvětlit, jak si představují vládu bez většiny v Národním shromáždění. Ostatní levicové strany jsou ke spolupráci s Macronovou koalicí zřejmě více otevřené. Vyvstává tak otázka, jestli nakonec spory v alianci nepovedou k tomu, že se ostatní rozhodnou Mélenchonovu partaj obejít a pokusí se dohodnout s prezidentem bez ní.
I někteří centristé už projevili ochotu jednat o vytvoření stabilní vlády, ale vyloučili kooperaci s radikály. „Poselství, které slyším od voličů, zní: Nikdo nemá absolutní většinu, takže musíte spolupracovat, abyste našli řešení našich problémů,“ řekla v televizi France 2 představitelka Macronovy strany Obnova a někdejší šéfka Národního shromáždění Yaël Braunová-Pivetová. Lídr centristického Demokratického hnutí (MoDem) François Bayrou rovněž hovořil o nutnosti jednání s levicí, odmítl však možnost, že by se premiérem stal její představitel.
Pokud by se levice rozklížila a její část jednala s Macronem, potřebovala by ještě další podporu pro vytvoření stabilní vlády. Nabízejí se k tomu Republikáni. Někteří v tuto chvíli odmítají budovat nepřirozenou koalici, ale strana byla už před volbami značně nejednotná a není tak jasné, co od ní čekat.
Ekonomické obavy
Otazník visí i nad osudem programu Nové lidové fronty, na který lákala voliče. Pokud bude spolupracovat s centristy, není jasné, jak prosadí návrhy jako zvýšení minimální mzdy, zvrácení Macronovy důchodové reformy a zastropování cen základního zboží.
Dosavadní ministr financí Bruno Le Maire v pondělí varoval, že pokud bude levice schopná naplnit své plány, povede to k finanční krizi a hospodářskému úpadku země. „Realizace programu Nové lidové fronty by zničila úspěchy politiky, kterou jsme prováděli posledních sedm let a která dala Francii pracovní místa, konkurenceschopnost a továrny,“ napsal na sociální platformě X. Vyzval ke spolupráci všechny síly, jež věří v tržní ekonomiku a zdravé veřejné finance.
Francie má přitom už nyní potíže v Bruselu kvůli nedodržování unijních fiskálních pravidel a Evropská komise ji varovala, že štědré předvolební sliby jak levice, tak krajní pravice mohou tyto potíže ještě zhoršit.
I investory dopředu znervózňoval výhled na vítězství Le Penové a patrně ještě více na úspěch levicového bloku. Po oznámení výsledků hlasování začaly francouzské akcie oslabovat, ale později ztráty smazaly. Trhy patrně vidí úlevu v tom, že nikdo nedosáhl přesvědčivého vítězství a v zemi se tak nejspíše nedají čekat žádné převratné změny.
