Jedním z nosných témat diskuze týkající se hospodářské politiky v letošní okurkové sezoně je daň z neočekávaných zisků. Zapomeňme už konečně na ni a v jakýchkoli současných a budoucích úvahách s ní již nepočítejme. Buďme vděčni za to, že ekonomická situace se začíná dostávat do normálu a že vliv vnějších šoků neekonomického původu slábne, byť rozhodně není zažehnán.
Ekonomický systém a jeho fungování se vrací k pravidlům a zákonitostem, které naposledy předurčovaly ekonomický vývoj v roce 2019. A v něm nemá mimořádná daň z neočekávaných zisků co pohledávat; snahy o její oživování a prodlužování životnosti znamenají roubování mimořádného nástroje do standardního soukolí hospodářské politiky.
Od tohoto nástroje ustupují i všechny země Evropské unie, které jej ve většině navíc aplikovaly v podstatně méně robustní a razantní podobě, než tomu je u nás. Přesto v drtivé většině zemí EU platnost tohoto nástroje skončila v souladu s příslušným unijním nařízením na konci loňského roku. Při snaze zapomenout na windfall tax bychom však neměli jen tak mlčky přejít, aniž bychom z toho vyvodili ponaučení, zmršení její české varianty. Od ducha onoho unijního nařízení se principiálně významně odchýlila, a to nejen již zmíněnou délkou trvání.
Byla také mnohem razantnější, zatímco v unijním pojetí tato daň – která se nazývá solidárním příspěvkem – byla až doplňkem primárního zastropování příjmů takzvaných inframarginálních výrobců elektřiny, kteří získali výhodu díky použití aktuálně levnějších zdrojů, například uhlí, jádra a obnovitelných zdrojů (naopak mezi nimi nebyli zpracovatelé plynu).
Konečně se česká verze daně z neočekávaných zisků vymykala z evropské praxe i šíří zahrnutých odvětví. Některé z nich ovšem projevily svůj postoj k tomuto nástroji „dlouhým nosem“ a „vztyčeným prostředníkem“, následkem čehož byly daňové výnosy nicotné.
Otázka, kterou bychom měli v souvislosti s windfall tax také položit, je, jakým konkrétním způsobem se výnos promítl do kompenzace dotčených subjektů, jak příslušné nařízení praví, tedy především domácností a malých a středních podniků. To by mělo ministerstvo financí veřejnosti do detailu objasnit, čímž by se celý nešťastný příběh zavedení windfall tax v České republice mohl uzavřít a vstoupit do nevratné minulosti.
Okurková sezona by pak mohla být využita přínosnějším a významnějším způsobem, například důstojnou nominací českého eurokomisaře nebo přilákáním nějaké mimořádné, poměry měnící investice ze zahraničí.
Autor je ekonom České spořitelny a člen NERV
