Přeskočit na obsah

Jean-Marie Le Pen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean-Marie Le Pen
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní fronta (do roku 2015)[1]

Narození20. června 1928 (96 let)
La Trinité-sur-Mer, Bretaň, Francie
ChoťPierrette Lalanne, Jeanne-Marie Paschos
RodičeJean Le Pen a Anne Hervéová
Děti3 dcery, včetně Marine Le Penové
PříbuzníPhilippe Olivier (zeť)
Jehanne Chauffroyová, Mathilde Chauffroyová a Louis Chauffroy (vnoučata)
SídloSaint-Cloud
Alma materUniverzita Panthéon-Assas
Zaměstnánípolitik
Profesepolitik a advokát
Náboženstvířímský katolík
PodpisJean-Marie Le Pen, podpis
Webová stránkawww.jeanmarielepen.com
CommonsJean-Marie Le Pen
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Genealogie rodu Le Pen
Jean-Marie Le Pen se svou dcerou Marine Le Penovou v Paříži (2012)

Jean-Marie Le Pen (* 20. června 1928 La Trinité-sur-Mer) je francouzský krajně pravicový politik, zakladatel a bývalý předseda politické strany Národní fronta (Front national, FN).

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Jean-Marie Le Pen se narodil v malém bretaňském přístavním městě La Trinité-sur-Mer. Jako šestnáctiletý působil v protiněmeckém odboji (résistance). Později se označil za jednoho z mnoha Francouzů té doby, za pétainistu i gaullistu zároveň“.

Studoval politologii a práva v Paříži, kde se zapojoval i do činnosti různých studentských organizací a vedl volební kampaně některým pravicovým politikům. Jako voják se účastnil francouzských vojenských operací v Indočíně (1953), Suezu (1956) a v Alžírsku (1957).

Jean-Marie Le Pen je od roku 1991 podruhé ženatý. Jeho druhou manželkou je Jany Le Penová, rozená Jeanne-Marie Paschose (* 1932), která je řeckého původu. Z prvního manželství s Pierrette Lalanne má tři dcery. Nejmladší z nich, Marine Le Penová, je od roku 2011 předsedkyní Národní fronty a v roce 2017 kandidátkou na funkci francouzského prezidenta. Jeho vnučka, Marion Maréchal-Le Penová, je také členkou Národní fronty a nejmladší poslankyní francouzského Národního shromáždění.

Politické působení

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1956 a 1958 byl zvolen poslancem Národního shromáždění, poprvé za Union de defense des commerçants et artisans. Poslanecké křeslo ztratil v roce 1962 a na čas se stáhl z politiky.

V roce 1972 založil francouzskou Národní frontu, která je od obecních voleb v roce 1983, kdy zaznamenala úspěch v Dreux, jednou z nejvýznamnějších politických stran ve Francii.

V letech 1974, 1988, 1995, 2002 a 2007 Jean-Marie Le Pen kandidoval v prezidentských volbách, v roce 2002 z nich postoupil do druhého kola, když obdržel více hlasů než favorizovaný socialista Lionel Jospin. Ve druhém kole jej však po silné antikampani porazil Jacques Chirac. V prezidentských volbách v roce 2007 obsadil čtvrté místo.

V letech 1984 a 1999 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. V letech 1992 a 1998 byl zastupitelem v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur. V roce 2004 mu nebylo umožněno kandidovat.

Jean-Marie Le Pen patří mezi výrazné odpůrce imigrace z neevropských zemí, požaduje obnovení trestu smrti, snížení daní a vystoupení Francie z Evropské unie. Výrazně se též angažoval v kampani před referendem o Evropské ústavě, kterou Francouzi nakonec odmítli.

V květnu 2015 bylo Le Penovi pozastaveno členství v Národní frontě, v reakci na toto opatření vydědil svou dceru Marine Le Penovou.[1]

Jean-Marie Le Pen se svou ženou Jany, 1. května 2007

Kontroverze

[editovat | editovat zdroj]

V minulosti na sebe upoutal pozornost, když označil plynové komory za pouhý detail v dějinách celé druhé světové války.[2]

V květnu 2014 v době probíhající epidemie eboly v západní Africe prohlásil, že ebola by během tří měsíců zmírnila populační explozi v Africe a následnou imigraci do Evropy.[2]

  1. a b Jean-Marie Le Pen má pozastavenou činnost ve straně, kterou kdysi zakládal. Český rozhlas [online]. 2015-05-05 [cit. 2015-05-06]. Dostupné online. 
  2. a b Le Pen provokuje: Populační exlozi a migraci by mohl vyřešit virus Ebola. Týden (časopis) [online]. 2014-05-21 [cit. 2014-11-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]