Přeskočit na obsah

Imbolc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Brigitin kříž ze sítiny

Imbolc, Imbolg[pozn. 1] je gaelský svátek spojený se svátkem svaté Brigity, jež je slaven 1. února a následován Hromnicemi. Je chápán jako první den jara a spojen s laktací a bahněním ovcí, kterým se v této době rodí jehňata. Společně s Beltainem, Lughnasadem a Samhainem náleží mezi nejdůležitější gaelské svátky.[1][2]

Imbolc je také slaven v některých novopohanských náboženství – ve Wicce, neodruidismu a keltském rekonstrukcionismu. Ve Wicce je chápán jako svátek světla a ohně spojený s Pannou – prvním z aspektů Trojné bohyně.

S Imbolcem je spojeno pozorování různých znamení z nichž je odhadováno zda již jaro dorazilo: kvetení rostlin, například trnky, nebo aktivity zvířat, především hadů a ježků opouštějících své zimní úkryty. Podle podání z ostrova Man v tento den Caillagh ny Groamagh „chmurná stařena“ sbírá dřevo na oheň – pokud je počasí vlídné tak je úspěšná a prodlouží zimu, pokud nikoliv tak nenasbírá dostatek otopu a nechá přijít jaro.[2]

Podle lidového podání navštěvuje svatá Brigita v tento den domácnosti a žehná lidem a dobytku, proto je do domu symbolicky zvána a někdy je jí připravována i postel s drobnými obětinami a březovou větévkou, kterou má světice oživit jarní přírodu. Taktéž jsou vytvářeny její panenky zvané brídeóg, nebo také biddy, vyrobené ze slámy a oděné do šatů. Ve Skotsku byla panenka ozdobena krystalem či světlou mušlí – takzvanou reul-iuil Bríde „hvězdou přicházející Brigity“. S panenkou se také koledovalo – takové obchůzky se účastnily především neprovdané dívky oděné do bílé. Dále byl pleten „Brigitin kříž“ ze sítiny či slámy jež měl chránit před špatným počasím.[2]

Imbolc byl také spojen s hodováním, připravován je například bramborový pokrm colcannon či sladký chléb barmbrack. Mezi další zvyky patřil rituál první orby, úklid domácností a kováren, zapalování ohňů a svící na ochranu před zlými silami nebo návštěvy u posvátných studánek.

Cormacův glosář z 10. století odvozuje název svátku z výrazu oi-melge „ovčí mléko“, může se však jednat o lidovou etymologii. Jiná etymologie jej spojuje se staroirským i mbolc „v břiše“, jež má taktéž odkazovat na graviditu ovcí. [1]

Keltista James McKillop spojuje tento svátek s kultem bohyně Brigid, po christianizaci nahrazené svatou Brigitou, jež byla patronkou ovcí, pastevectví a plodnosti.[1] Archeolog Vladimír Podborský srovnává tento svátek s římskými Luperkáliemi, jež byly slaveny 15. února, a byly zasvěceny Lupercovi, ochránci stád.[2]

  1. starší moderní irštinou Óimelc, dále jsou také uváděny varianty Oímelg či Olmec
  1. a b c MACKILLOP, James. Keltské bájesloví. Praha: Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80--7106-881-5. S. 127–129. 
  2. a b c d HLAVÁČOVÁ, Kateřina. Imbolc – keltský svátek jara [online]. Dingir [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Imbolc – keltský svátek jara : Náboženský infoservis, 5. 2. 2020