Wikipedista:Karelkam/Pískoviště: Porovnání verzí
m práce na pískovišti značky: revertováno editace z Vizuálního editoru |
m práce na pískovišti značky: revertováno editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Josef Gottfried Riede'''l, od roku 1868 von Riedel (17. ledna 1803 Frýdlant v Čechách – 7. listopadu 1870 Vídeň), byl psychiatr. |
|||
'''Pavlína Džurbanová''' (1940 Nižná Jablonka – leden 2024) byla pamětnice holocaustu Romů a Sintů .<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| titul = O Roma vakeren s Ivetou Demeterovou |
|||
== Život == |
|||
| periodikum = Radiožurnál |
|||
Josef Gottfried Riedel, syn soukeníka, byl absolventem městské školy ve Friedlandu a reálky v Praze na Malé Straně. Poskytl doučovací lekce, aby pokryl náklady. Riedel vystudoval filozofii a medicínu na Karlově univerzitě v Praze, podporovaný hrabětem Christianem Christophem Clam-Gallasem, kde v roce 1830 získal doktorát z medicíny. |
|||
| url = https://radiozurnal.rozhlas.cz/o-roma-vakeren-s-ivetou-demeterovou-9162409 |
|||
| datum vydání = 2024-01-27 |
|||
Od roku 1829 byl sekundárním lékařem v pražském blázinci v bývalém klášteře sv. Kateřiny.[1] V roce 1831, během epidemie, vedl největší cholerovou nemocnici v Lembergu, tehdy korunní zemi Rakousko-Uherska. 1835 Policejní obvodní lékař a lékař domu nucených prací v Praze. V roce 1837 se stal primářem a ředitelem pražského blázince. Jeho přičiněním byl v roce 1842 oddělen od pražské Všeobecné nemocnice a dostal novou budovu postavenou v letech 1839 až 1846. V letech 1847 až 1851 působil také jako zásobovací ředitel všech pražských nemocnic a dobročinných ústavů. |
|||
| jazyk = cs |
|||
| datum přístupu = 2024-06-13 |
|||
V roce 1851 byl Josef Gottfried Riedel povolán do blázince ve Vídni, kde také inicioval reorganizaci a novou stavbu. |
|||
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| titul = Pavlína Džurbanová: Příběh jedné z posledních Romek, které přežily holokaust |
|||
Riedel byl prezident Asociace pro psychiatrii a neurologii. V roce 1859 se stal vládním radou a obdržel Rytířský kříž Řádu železné koruny Františka Josefa III. třídy, po kterém následovalo povýšení do dědičného rytířského stavu v roce 1868. Byl také příjemcem komandérského kříže Řádu Guadeloupe. V roce 1911 byla po něm pojmenována Riedelgasse ve Vídni-Hietzingu. |
|||
| periodikum = Radiožurnál |
|||
| url = https://radiozurnal.rozhlas.cz/pavlina-dzurbanova-pribeh-jedne-z-poslednich-romek-ktere-prezily-holokaust-9163648 |
|||
== Význam == |
|||
| datum vydání = 2024-01-30 |
|||
Josef Gottfried von Riedel byl v 19. století v Rakousku a v sousedních zemích významným inovátorem tzv. humanistické psychiatrie. V důsledku svého pokrokového přístupu bojoval proti tehdy běžným donucovacím opatřením vůči hospitalizovaným pacientům, místo toho prosazoval cílenou podporu a zaměstnávání duševně nemocných a byl vyhledávaným odborníkem. Byl konzultant v léčbě mexické císařovny (1864–1867) [[Charlotta Belgická|Charlotty Belgické]]. |
|||
| jazyk = cs |
|||
| datum přístupu = 2024-06-13 |
|||
== Dílo == |
|||
}}</ref> |
|||
* ''Prag's Irrenanstalt und ihre Leistungen in den Jahren 1827, 1828 und 1829 ...'' mit 4 eith. Tafeln, Prag Calve 1830 (disertační práce). |
|||
* ''Die asiatische Brechruhr nach den in Galizien gemachten Erfahrungen und Beobachtungen''. Prag, Haase Söhne, 1832 |
|||
* ''Prags Irrenanstalt.'' Prag 1837. |
|||
* ''Ärztliche Berichte über die k. k. Irren-Heil- und Pflegeanstalt zu Wien'' (1858 ff.). |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
{{Překlad|de|Josef Gottfried von Riedel|244333217}} |
|||
<references /> |
<references /> |
||
Verze z 6. 7. 2024, 17:19
Josef Gottfried Riedel, od roku 1868 von Riedel (17. ledna 1803 Frýdlant v Čechách – 7. listopadu 1870 Vídeň), byl psychiatr.
Život
Josef Gottfried Riedel, syn soukeníka, byl absolventem městské školy ve Friedlandu a reálky v Praze na Malé Straně. Poskytl doučovací lekce, aby pokryl náklady. Riedel vystudoval filozofii a medicínu na Karlově univerzitě v Praze, podporovaný hrabětem Christianem Christophem Clam-Gallasem, kde v roce 1830 získal doktorát z medicíny.
Od roku 1829 byl sekundárním lékařem v pražském blázinci v bývalém klášteře sv. Kateřiny.[1] V roce 1831, během epidemie, vedl největší cholerovou nemocnici v Lembergu, tehdy korunní zemi Rakousko-Uherska. 1835 Policejní obvodní lékař a lékař domu nucených prací v Praze. V roce 1837 se stal primářem a ředitelem pražského blázince. Jeho přičiněním byl v roce 1842 oddělen od pražské Všeobecné nemocnice a dostal novou budovu postavenou v letech 1839 až 1846. V letech 1847 až 1851 působil také jako zásobovací ředitel všech pražských nemocnic a dobročinných ústavů.
V roce 1851 byl Josef Gottfried Riedel povolán do blázince ve Vídni, kde také inicioval reorganizaci a novou stavbu.
Riedel byl prezident Asociace pro psychiatrii a neurologii. V roce 1859 se stal vládním radou a obdržel Rytířský kříž Řádu železné koruny Františka Josefa III. třídy, po kterém následovalo povýšení do dědičného rytířského stavu v roce 1868. Byl také příjemcem komandérského kříže Řádu Guadeloupe. V roce 1911 byla po něm pojmenována Riedelgasse ve Vídni-Hietzingu.
Význam
Josef Gottfried von Riedel byl v 19. století v Rakousku a v sousedních zemích významným inovátorem tzv. humanistické psychiatrie. V důsledku svého pokrokového přístupu bojoval proti tehdy běžným donucovacím opatřením vůči hospitalizovaným pacientům, místo toho prosazoval cílenou podporu a zaměstnávání duševně nemocných a byl vyhledávaným odborníkem. Byl konzultant v léčbě mexické císařovny (1864–1867) Charlotty Belgické.
Dílo
- Prag's Irrenanstalt und ihre Leistungen in den Jahren 1827, 1828 und 1829 ... mit 4 eith. Tafeln, Prag Calve 1830 (disertační práce).
- Die asiatische Brechruhr nach den in Galizien gemachten Erfahrungen und Beobachtungen. Prag, Haase Söhne, 1832
- Prags Irrenanstalt. Prag 1837.
- Ärztliche Berichte über die k. k. Irren-Heil- und Pflegeanstalt zu Wien (1858 ff.).
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Gottfried von Riedel na německé Wikipedii.